V nedeli 4.10.2009 jsme se postupne schazeli na letisti tak, jak bylo predpokladano, tedy asi dve hodiny pred odletem. Az na tu malickost, ze Tomas si vzal az moc k srdci ma slova, ze tam staci byt 30 minut pred odletem a tak jsem mu radeji zavolal, kdyby nahodou pretahl louceni s manzelkou, myslim louceni uz doma, protoze to hlavni louceni bylo az na letisti. Vpodstate by se tedy dalo domaci louceni nazvat loucenim po-hlavnim.

Leteli jsme nejdrive malym sourakem do Prahy, pak uz klasickym letadlem do Kodane a nakonec tedy do Helsinek. Na ceste Ostrava - Praha - Kodan vse probihalo jak melo, pro me a Tomase nic noveho, Pavel a Robin nic nerikali az do pristani, ale pry se nebali. Jenze pak prisel let do Helsinek...

V letadle nam pekne na displeji ukazali pohled z kamery z cumaku letadla, jak krasne jedeme po letisti. A jelikoz uz byla tma, tak bylo vsude videt plno svetel, co na letisti obvykle byvaji. No, podle vseho nase letadlo nasledovalo linii zelenych svetel, ktera ho vedla na ranvej.

Vsechno vypadalo docela dobre, az do chvile, kdy zacal rolovat... Zprvu jsme krasne sledovali linii zelenych svetylek, ale po chvili bylo videt, ze pilot se s letadlem docela pere, a zelenou linii prejizdel zleva doprava, jako kdyz ozraly ma jit po bile lajne. Kdyz odlepil cumak, bylo to zrovna ve chvili, kdy se z leveho opileckeho oblouku vracel do oblouku praveho. Co nasledovalo si umite predstavit. Malem jsem si uspinil tanga!

Letadlo dost slusne "spadlo" a cele se naklonilo dprava, ze jsem videl z okynka jak kridlo temer miri k zemi. Pilot to ocividne zaregistroval a zacal to srovnavat, tedy podobne uzasny manevr se opakoval na stranu druhou. No, nastesti to po chvili srovnal a pak tedy bylo citit, ze zase zaciname vyrazneji stoupat. Tehdy jsem poprve nabyl dojmu, ze letime a ne padame :)

Kdyz jsme dorazili do cilove stanice, byl jsem rad, ze jsme uz na miste, a sli jsme si pro zavazadla. Sem tam po pase jelo utrzene ucho z kufru, sem tam nejaka podivna taska, a kdyz uz vykouklo prvni zavazadlo, byli jsme si nakonec jisti, ze jsme tam spravne. Zavazadla jsme si rozebrali, ale Robinove zavazadla, napechovane oblecenim zvucnych znacek prevazne z limitovanych edici, porad nebylo k nalezeni! Po 10ti minutovem cumeni na jedouci cerny pas se zdrceny Robin rozhodl navstivit slecnu z oddeleni ztracenych zavazadel a vyplnil tak nutny formular k tomu, aby mu byl kufr poslan na hotel, jakmile bude k nalezeni.

Jak jsme pak zjistili, cestujici, jehoz zavazadla se ztratila, dostane ve Finsku jako nahradu maly, vybaveny kufricek s nejnutnejsimi vecmi pro preziti uvodnich dni, nez se vrati ztracena zavazadla. S hrdosti nam na pokoji Robin ukazoval nocni kremy, hydratacni kremy, denni kremy, sprchovy sampon, sprchovy gel, ale hlavne bila damska tanga, i kdyz treba byly panske a proto mel Robin takovou radost, ze nebude muset jit druhy den naostro.

Nez jsme ulehli, zdvorile jsem se zeptal, jestli nekdo z pritomnych v noci chrape a kdyz se mi dostalo jednotne odpovedi, ze vsichni spinkame jako beranci, usoudil jsem, ze s Tomasem to bude v naproste pohode. A taky to s nim v pohode bylo. Jenze ne se mnou.

Zatimco Tomas spal celou noc, ja se kazdou chvili budil, protoze Tomasovi se asi zdalo, ze je na soutezi drevorubcu a musi serezat co nejvice stromu. Aby mel sen co nejvic zivy, vydaval zvuky podobnym zapnute motorove pile, ktera reze kmen tuheho stromu. Nazval bych to chrapanim, ale bylo mi receno, ze nechrape! No nic, rano jsme snedli, co se dalo snist a vyrazili jsme smer zastavka autobusu. Postupovali jsme podle predem nakreslene mapy od nasi sefove a ztratili jsme se asi az po 1 km chuze. Jeste ze ve Finsku umi anglicky temer kazdy, a tak jsme se poptali na cestu jedne mile damy, ktera nam tim pomohla najit schovanou zastavku.

Do prace jsme tedy dorazili s mensim zpozdenim, coz vsak vsichni prijali bez jakychkoliv problemu, vrele nas privitali, usadili na mista a seznamili s planem na prvni tyden. Nebylo toho malo a i kdyby, tak o tom nesmim psat. Vse probihalo tak, jak melo. PC jsme nemeli, zmatek byl vsudypritomny.

Odpoledne jsme si chteli uzit hoteloveho internetu, jak jsme vsak zahy zjistili, nebyli jsme sami, bohuzel jsme vsak byli az "ti druzi". Indove, kterych v hotelu bylo jak much na hovne, sedeli v hale jeden vedle druheho a cely vecer telefonovali, takze internet nam pripomnel casy 56kbit modemu. Rozdil byl jen v tom, ze misto vytaceni jsme museli opustit pokoj, aby se chytlo pripojeni a nacetla se stranka. Pozdeji jsme zjistili, ze staci mala nadstavba - otevrit dvere do pokoje! Neni to ale nic moc, kdyz kolemjdouci vidi, jak mame v pokoji pekne uklizene trenky na zemi. Kdyz jsme se dostatecne nabazili vysokorychlostniho internetu, sli jsme si je zmerit. Do sauny. Zjistili jsme vsak, ze na Pavla jsme nemeli brat pravitko, ale atleticke pasmo. Saunu jsme si uzili naramne. Nejprve jsme si s Pajou foukali do kominku, pak jsme chvili vyfukovali paru jeste v pokoji, po chvili jsme sli uz pokojne drimat. Rano jsem se vzbudil a po tom, co bylo slyset v noci, mi bylo jasne, ze pulka Sumavy uz ma porezane vsechny smrky...

Na druhy vikend jsme si naplanovali cestu do Helsinek. Porad jsme totiz sedeli na prdeli v pokoji a nebyt trosku nervovani od Tomase, ktery musel udelat taky nejaky ukol do skoly, byla by to tezka nuda. Chteli pochodit po meste, udelat nejake fotky, ale hlavne zajit na hokej IFK Helsinki - Lukko Rauma a pote na koktejlovou party, na niz nas pozvala sefova. Helsinki, musim priznat, nejsou nejatraktivnejsim mistem, par budov sice ma krasnou architekturu, ale kdo by cekal, ze hlavni mesto Finska bude nabite pamatkami jako Praha, tak by se seredne zmylil. Krome paru budov, ktere staly za to videt, nebylo k videni temer nic nevsedniho. Mesto je to pomerne mlade, tedy alespon architekturou. Nicmene, v Helsinkach jsou i dva pristavy, jeden jsme navstivili a musim poznamenat, ze jsme pozdeji nelitovali.

Tomas, ktery uz hladem videl Robina, jak chodi vedle nas a ne 5m za nami, si koupil smazene rybicky (rybi skvarky). To se samozrejme libilo i morksym rackum... Nejprve jsme byli nadseni tim, jak jsou velci, jak prijdou az k cloveku a vubec se neboji, az jsme byli pozdeji prekvapeni, jak jsou ti ptaci drzi. Stali Tomovi pod nohama a hlasite zebrali o kus ryby a kdyz Tomas neopetoval jejich lasku, rozhodl se jeden vetsi kousek, ze na toho lakomeho pana, podobneho inspektoru Kozakovi, zautoci.

Racek vyuzil nestrezeneho okamziku a vrhl se stremhlav proti Tomasove ruce s tackem. Dosehl a hlavou uderil o tac, takze nekolik ryb spadlo na zem a vsechno, co v tu chvili melo peri, se sletelo na misto dopadu a okusili chut mistich skvarku. Timto cislem Tomas a rackove pobavili polovinu pristavu, i kdyz pobliz Toma bylo zahy citit divny zavan "hnedeho strachu". Byl uz cas jit smerem ke stadionu, a tak jsme vyrazili, at jsme tam vcas.

Popisovat, jak vypadal hokejovy stadion, nema cenu. Kazdy si muze najit fotky, ale jednou vetou mohu napsat, ze to byla parada po vsech strankach. Fanousci, hokejiste, stadion, herni nasazeni a cela ta show, kterou z toho zapasu umeli poradatele udelat. Opravdu parada! Domaci nakonec o gol podlehli, nicmene ze stadionu odchazeli vsichni spokojeni, protoze hokej to byl oprvadu krasny.

Po hokeji se slo na party, podle vseho jsme byli vhodne pripraveni, neb jsme meli ciste obleceni a v batohu chlast. Bloudili jsme Helsinkami, nez jsme nasli tu spravnou ulici. Ono totiz kdyz se ulice jmenuji temer stejne, rozdil jen jen ve 3 pismenech z 20ti, tak jit jinam opravdu neni problem. Na misto jsme vsak dosli a vcelku brzy nam bylo jasne, ze party ve Finsku a party v CR se docela lisi. 25 plesove oblecenych lidi, v kravatach, v sacku, zeny v satech, nahrdelnicky kolem krku a k tomu my 4 burani v mikinach s kapuci, zimni bunde a ryflich, jsme tvorili bezesporu pestrobarevnou skupinu. Citili jsme se vylozene jako ryby ve vode. No..jako kapr ve vane.

Party byla dle meho nazoru nudna, seznamili jsme se vpodstate jen s 5 ucastniky, ostatni jsme nejak nezajimali, nechapu proc. Shodli jsme se, ze tam moc nepatrime, ze bychom zorganizovali nejakou vhodnou akci pro seznameni vsech, pokud bychom byli poradatele my. Nastesti kolegyne a jeji pritel se oblekli docela podobne jako my, a tak jsme si padli do oka a cely vecer jsme kecali v 6ti lidech. Pak jsme se odebrali do ceske hospody v Helsinkach, kde se dalo koupit i ceske pivo a tam jsme preckali az do 3 do rana. Musim rict, ze celkove jsem sobotni den hodnotil pozitivne, proti predeslemu vikendu, kdy jsem delal ukoly do skoly, to byla potrebna zmena.

Konecne jsme se dockali vysneneho ctvrtku! Aniz bychom o tom mluvili nahlas a aniz by si vedeni priznalo nevyvratitelna fakta, vikend nam zacal o den driv, jupii. Po praci jsme vyrazili do zeme nikoho. Hummerheim, jak se jmenovalo "rekreacni stredisko", byl tak daleko od civilizace, ze se tam bala i lesni zver. I kdyz par bobku po mega zajicich jsem videl, kdyz jsem rozchazel v patecnim ranu opici z predesleho dne... ale o tom az pozdeji. Skrtam tu vetu o zveri, nebot jsem v nasledujici vete zminil hned dve zvirata.

Ocekavani byla vysoka, realita je pak vsechna splnila. Nadherna priroda vsude, kam oko dohledlo a neni to tim, ze byla uz vpodstate tma. Finsko je hodne skalnate se spoustou jezer a tohle bylo presne to, co na nas cekalo. Uzemi, ktere za valky okupovali Rusove, bylo z casti dochovano jeste z dob valky, zakopy smerujici do bunkru z nehoz byla velice vkusne udelana loznice pro 4 odvazne osoby. Jen kousek dal od bunkru se nachazela velka kourova sauna od niz vedla vyslapana cesticka k drevenemu molu. To vse proto, aby se ze sauny cerne, vyuzene a rozpalene telo jednim skokem zvlazilo v mori - ano, v mori. Teda v mensi morske zatoce.

Na druhou stranu od bunkru vedla dalsi cesticka, tentokrat vedla k typicke finske saune, ktera mela kapacitu pro 10 lidi, mistnost s krbem, kde se teda hlavne pije vychlazene pivecko, a venkovni posezeni. My jsme se vsak nejprve vydali do "hlavniho stanu", kde byl velky jidelni stul, kuchynka a rekneme obyvak, opet s krbem, velkou televizi a gaucem. Behem par minut jsme pripojili k TV Guitar Hero vcetne karaoke a zacali jsme se bavit. To bychom nebyli spravni Cesi, kdybychom s sebou nevzali neco lehciho k piti a po prvnim kole ochutnavky slivovice, medoviny a Becherovky se na nas Fini smali jak dite na cerstve hovinko a razem jsme se pro ne stali nejvetsimi prateli, tim myslim jeste vetsimi, nez jsme do te doby byli. Vecere nam na moment zabavu utla - podaval se sob s brusinkami a bramborovou kasi, coz je typicke Finske jidlo pro navstevniky teto "ledove" zeme. Pripili jsme si vinem, pivem, ciderem, long drinkem a nejrychlejsi utikali na druhe kolo ochutnavky ceskych tekutin.

Behem toho vseho se nam uz chystaly obe sauny a dohodli jsme se, ze muzi pujdou nejprve zaprdet kourovou saunu, zatimco zeny navstivi tu finskou. Po hodine melo dojit ke stridani. Sebral jsem si rucnik a vyrazil jsem se vyudit o chvili pozdeji nez ostatni. Pani domaci mi dala baterku a sfinsky, tedy finsky, mi vysvetlila, na co ji mam pouzit. Vedel jsem asi to, ze mi dala baterku. Ale zbytek jsem si domyslel. Proste az budes, chlapce, utikat ze sauny do more, timto si budes svitit pod nohy, at si nenabijes koule o strom. Jak se pozdeji ukazalo, baterky bylo potreba, protoze tma tam byla jak v tuleni riti. Prvni beh se povedl, utikal jsem prvni, videl jsem vse a ti za mnou videli tmu a slyseli pleskani bosych nohou o zem (snad to byly nohy o zem a ne... no to je jedno), tak me pouze nasledovali. Nastesti se nikomu nic nestalo a vsichni jsme se spolecne ve zdravi opili.

Kdyz jsme se tedy rozhodli vymenit saunu za finskou, vetsina to vzdala a zbylo nas uz pouze 5, a tak jsme meli spoustu mista a spoustu piva jen pro nas. Kdo nevedel, tak sauna a pivo se k sobe naramne hodi, vsechno se totiz velice rychle zda takove veselejsi. Probrali jsme par pracovnich veci, taky kupu nepracovnich a nakonec dve kupy ponozek nez jsme nasli kazdy ty svoje a slo se pryc. Kdyz jsme odchazeli ze sauny, posilneni Fini nasli po ceste vozik, jaky u nas pouzivaji bezdomovci na sve popelnicove poklady. A kdyz jej prvni chytil a zacal utikat, dalsi do nej skakali, postupne vypadavali a rvali u toho jako gladiatori v Coloseum. Spinavi od hliny a zmrzli na kost jsme se vydali do sprchy, kde jsme si spolecne umyli zada a pak jsme se uz rozdelili do mensich skupin ve vsech dostupnych bunkrech a chatach a bavili jsme se az do rana. Spat se slo v 5, vstavalo se po 7 a slo se pracovat. ;) Teda ja si toho moc nepamatuju, v zaludku se mi praly vsechny druhy alkoholu, co jsem za pul den vypil a premyslel jsem, co mam poblit a na koho to pak svest. Kazdopadne, akce to byla nezapomenutelna, ztmelila kolektiv a o to tam presne slo!

Kolega se nevyspal zrovna do ruzova, vse zacalo zapomenutym klicem od bytu, na coz jsme samozrejme prisli az pri navratu do hotelu. Pokracovalo to v praci, zazitek to byl vskutku paradni.

To si tak stojim u napojoveho automatu a do kelimku si nechavam nacepovat cokoladu. Tomas si delal caj, tak nejprve do kelimku nalel horkou vodu, pak si vytahl sacek caje a jako kazdy normalni clovek, vlozil jej do meho kelimku s cokoladou. Aniz by si neco uvedomil, tlacil ten pytlik s cajem do cokolady, pomahal si lzici, protoze cokolada je husta a sacek tam ne a ne ponorit... Chvili to tam masiroval a ja na nej hledel, jestli to mysli vazne, nebo si jen ze me dela srandu. Kdyz jsem videl z vyrazu jeho tvare a oroseneho cela, ze to mysli vazne a bojuje s pytlikem caje sec to jde, kamaradsky jsem mu klepl do ramene a zeptal jsem se ho, proc mi ten caj dava do me cokolady. Nejdrive se na me podival stylem: "Co se mi seres do caje, cype", ale brzy si uvedomil, kdo je tady na drogach a zacli jsme se oba slusne smat. Musel jsem radeji odejit, protoze hluk z toho vybuchu smichu pritahoval pohledy tamnich pracujicich lidi, taktne jsem tedy odesel se svou jiz matovou cokoladou a nechal tam Toma, at to tedy zkusi znovu. Povedlo se, s usmevem na tvari a viteznym vyrazem prisel ke svemu stolu, aby se po chvili smichu zase zapojil do pracovniho procesu.

Kdyz jsme sli po praci "domu", jen mi tak lehce oznamil, ze nema klic a nemame se tedy jak dostat do bytu. Ale nastesti recepcni byla sikovna a byt nam otevrela, nemuseli jsme tak cekat na dalsi dva kolegy, kteri si zrovna bouchali prvni z nemala prescasu. Kdyz uz jsem na vsechnu tu srandu z prace zapomnel, delal jsem si veceri - michana vajicka. Nejprve jsem si osmahl kousek salamu, rozklepl vajicka do sklenicky a pak to nalil na panev a udelal... ale vsak vite, jak se pripravuji michana vajicka.

Tomas si delal jidlo hned po me, a k tomu si dal samozrejme caj. Kdyz se pak vztekal, co ze mu to do prdele plave v caji za bily humus (pravda, ze to vypadalo jako sopel nebo prekvapeni pana kuchare), koukl jsem za sebe, kde ze jsem polozil sklenicku od vajicek a ona tam nebyla. Nevinne jsem koukl na Tomase a nezne mu sdelil, ze si uvaril caj ve sklenicce, kde jsem mel vajicka, a tak ten bily humus je vlastne uz uvareny bilek. Nasledovala exploze smichu, nebot jsme si hned vzpomnel na mensi faux pa z prace a uz jsem se tesil, az prijdou kolegove, at se mohu sverit, co se opet stalo. Jo, kdyz se sere, tak na jednu hromadu.

Finove, jak asi kazdy tusi, jsou ticha, temer neemocionalni stvoreni. Jak jsme vsak zjistili, kdyz se uderi hrebicek na hlavicku, umi se slusne odvazat, umi se bavit, umi se radne ozrat, a taky, jak jsme zjistili, umi i slusne "nenavidet".

Jsi-li Sved a jsi ve Finsku, jsi proste buzna. S tim se musis smirit. Svedove jsou nejvice neoblibenym narodem ve Finsku. Bylo nam receno, ze prohraje-li Finsko v hokeji, je to vsechno v poradku, ale nesmi prohrat se Svedy. Jinak je to narodni katastrofa. Asi bych to prirovnal k CR, kdyz se prohraje se Slovenskem (nastesti Slovaci jsou jeste porad hokejovi prizdisraci, tak nemame nocni mury zase tak casto). Krome toho jsou vsak Fini neskutecne pohodovi lide, ochotni pomoci kdykoli je potreba, jsou hodni a mili.

Kdyz srovnam, jak to vypada v CR a jak to vypada ve Finsku, pripadam si, ze v CR porad zijeme mezi opicema. Kde se da, mame sprejem podepsane debilky a nakreslene skoro-obrazky, ve vytazich mame hovna (u vas snad ne?), vsude je bordel, papiry se vali kde se da a nikdo to neresi. Ve Finsku tohle maji uz bud za sebou a nebo k tomu lide nemaji zadne sklony. Tam je vse ciste, vlaky nepocmarane, ve vytahu to nesmrdi, mesto uklizene a nikdo nema potrebu to menit k "lepsimu" jako u nas.

Staci umet anglicky a dorozumi se tam clovek opravdu vsude. Anglicky mluvi mladi i stari, manager i prodavac ci uklizecka. Mame u nas co dohanet, jsme zatim dost pozadu a to po vsech smerech!

Nicmene, abych Finy jen tak nechvalil, Finove se bavit umi, bavi se vyhradne v patek, ale bavi se tak, ze pijou dokud stoji. Neznaji hranice. Alkohol je tam neskutecne drahy, mozna to je ten duvod, proc piji jak piji, ale vylet lodi do Talinu a zpet, kde se clovek vylozene ozere tak, ze ani nevnima, ze se houpe lod, je pro Finy obrovskou udalosti. A tak jako Sved je pro Finy buzikem, Fin je pro Sveda ozralou. Musim rict, ze jsme vsak nevideli nikoho extra opileho, vsichni byli pri smyslech a co se mi libilo, nikde nebylo ani naznaku agrese!

Zaverem bych rekl asi to, ze kdo ve Finsku jeste nebyl, mel by se tam podivat, protoze je tam krasna priroda (i kdyz je to jedna velka placka), jsou tam pratelsti lide, obetavi a napomocni. A bude-li nekdo chtit cestovat autobusem, jedna rada na konec: je potreba mavat na ridice, ze na zastavce nestojite jen tak ze srandy, ale ze chcete jet. Jinak nezastavuji! :)