V pátek jsme se konečně dočkali pořádného sněžení, i když ne každý z toho má radost. Já patřím mezi ty, kteří mají sníh rádi. A co na to všudebordeluchtivá Boni?

V sobotu ráno jsme se vydali ven, pochcat trošku sněhu a změnit tak jeho barvu do jarní žluté, stejně tak vypustit bombu a pozorovat, jak svým teplem ničí sníh a klesá pomalu dolů až k trávě... tedy, šel jsem venčit Boni.

Od výtahu vyběhla celá nedočkavá, protože v pátek večer byl sníh všude kolem a byla z toho nadšená. Očekávala něco podobného tedy i ráno, čekalo na ni však překvapení, neboť sněhu bylo víc. Při otevření dveří se agresivně pustila dolů ze schodů a dole pak jela samovolně asi 2 metry v předklonu, téměř čumákem po zemi, než zjistila, že má zapojit brzdy v podobě drápů. To udělala, zasekla se a pak už šla opatrněji.

Když jsme přišli na naše místečko, jako první se mi schovala do sněhu stylem pštros, takže jsem jen viděl, jak ji čouhá prdel a mává ocas, zatímco hlava byla zabořená do kupy sněhu. Po pár sekundách vystrčila hlavu a s gestem "hustý, vole" se na mě podívala, že je jako fakt dobrá, protože jsem ji neviděl... Když ji to přešlo, rozběhla se směrem velká kupa, a hned vedle ní položila past a zabarvila sníh. Nemohl jsem ji upřít ani zimní radovánky, a tak jsem s ní chvíli ve sněhu blbnul, házel ji klacky, které zpátky už nedonesla a šlo se domů.

Pro technicky smýšlivé čtenáře tak docházíme k závěru, že hovno v zimě nepadá k zemi tak rychle jako jindy, ale volně klesá...