Tak jako písek v přesypacích hodinách ubíhají dny našich životů... :) A jelikož jsem zde delší dobu nic nepsal, rozhodl jsem se podělit se s Vámi o mé prožitky při sledování MS v ledním hokeji.

Kdybych to měl vše shrnout, řekl bych, že máme zlato a nic víc, ale to by byli všichni čtenáři zklamaní, protože jsem nejoblíbenější písálek na této sajtě ;) Rozvinu tedy opět svůj spisovatelský talent a vybliju se na internet, jak to umím jen já. UEEEE!

Nepatřím mezi klasické české trenéry amatéry, kteří blijí do diskuzí, že Růžička je 3.14ča, a že tam nemá hrát Červenka a proč nevzali Haška a že by tam uvítali Nedvěda s Poborským a Šmicra... Ale přesto jsem zpočátku týmu až tolik nevěřil, i když fandil.

Základní skupiny a osmifinálovaá skupina nevypadaly pro Čechy zrovna dobře, ale svou bojovností a týmovým duchem nakonec dokázali porazit soupeře v důležitých zápasech a postoupili do čtvrtfinále proti Finům.

Po postupu do čtvrtfinále jsem dva dny v kuse tlačil do svých s(Finských) kolegů, že si mají pro nás už připravit nějakou řeč a gratulaci, že dostanou na prdel a v každé zprávě jsem si dovolil nějaké to popíchnutí. Když jsem se pak na hokej díval, okusoval jsem si nehty i na nohách a cítil jsem, jak se mi žene hnědý strach do kalhot! Pokud bychom prohráli, ani si nedovedete představit ten mazec, co by mi udělali ti s(Fini) v práci. Ale vše jsme zmákli a já tak mohl směle pokračovat v internetové šikaně zkušenějších kolegů! :)

Semifinále to bylo něco úplně jiného, protože to jsem se strachy už fakt posral. Pořád jsme dotahovali a tak Iva šla spát, že jí to tolik nebaví. A v třetí třetine s blížícím se hvizdem té pruhované sfině (rozuměj rozhodčí), jsem už přestával věřit ve vyrovnání, neboť se nikdy Čechům nic takového nepovedlo. Když jsem už vstával z křesla se slzami v očích a ukazováčkem na ovladači, Rachůnek vystřelil a zaplavil snad celý český národ euforií. Iva se vzbudila. Prodloužení jsme již dominovali a při nájezdech jsem už věřil ve finále!

Finále s Ruskem mělo být jasnou záležitostí a snadným vítezstvím Ruska, tohle tvrdili fanoušci Ruska. Naši však do zápasu nastoupili s jasným plnánem, ubránit se komunistickému tlaku na začátku třetiny a postupně vystrkovat růžky a zaútočit. Plán nevyšel a naši dalli gól raději hned, aby měli víc klidu :)
Rusové pak sice roztočili kolotoč v naší obranné třetině, ale naši se této pouťové atrakci nepoddali a Rusové tak kolotoč sbalili.

Když měli Češi jednou zase štěstí a Rusům to tam tolik nepadalo, bylo jasné, kdo získá titul a kdo bude zklamaný. Jediný Ruský hráč, který si pak ponechal medaili na krku, i když byl také zklamán, byla Ovce, za což mu patří můj obdiv a poprvé veřejně uznávám, že je to pan hokejista!

HOŠI DĚKUJEM!